Pajer '07 - Deníky

Jak tenhle den viděli:
Miloš	Libor

Tomášův deník - den 3

Pátek 16.2. 2007 - den 3

V osm jsme v Moskvě. Je tu asi 12 pod nulou, lehce sněží. Hned na peróně si domlouváme odvoz nákladním taxíkem na Jaroslavské nádraží. Po chvíli smlouvání se domlouváme na tisícovce rublů, což se mi zdá při naší bagáži a při představě, že ji vezeme metrem, celkem přiměřené. Bohužel jsme si ale neuvědomili jinou věc, že totiž budeme muset zaplatit i za vozík, na který nám tu dva maníci naložili věci a na němž je pak dovezli z perónu před nádraží k čekajícímu taxíku. Na vozíku je připevněn ceník a nezbývá tedy než uznat, že nesmyslně vysoká částka je spočtená správně. Nechali jsme se prostě "ojebat".

Do taxíku se kromě bagáže vejdou jen Libor s Andreou, já s Milošem jedeme metrem. Jsou to asi tři zastávky. Je ranní špička, všude proudí davy lidí.

Na nádraží stěhujeme věci na volné místo v čekárně pod eskalátorem. Libor u nich zůstává a my ostatní jdeme do města nejprve pro jízdenky a pak na procházku centrem.

Měl jsem u sebe přesný popis cesty ke kanceláři, kde bylo třeba si jízdenky vyzvednout. Našli jsme tu typické šeredné ruské ocelové dveře bez nápisu a vedle nich zvonek. Na vonění ale nikdo nereaguje. Mají mít otevřeno od deseti a je čtvrt na jedenáct, tak jsme tu snad ještě moc brzy...

O chvíli později ze dveří zrovna někdo vychází, tak nechám zvonek zvonkem, chytám zavírající se dveře a už jsme uvnitř v domě. Podobným způsobem vzápětí pronikáme do kanceláře.

Zpočátku se zdá, že nás tu nikdo nečeká, po krátkých zmatcích se ale objevuje dáma, která nás čeká a lístky pro nás má. Ulevilo se mi, protože při poslední kontrole ruských jízdních řádů dva dny před odjezdem tam náš vybraný spoj nebyl k nalezení! Přesněji řečeno, nedal se najít pomocí formuláře pro vyhledávání spojení odněkud někam. Pokud jsem zadal správné číslo vlaku, jízdní řád se objevil. Nejistota ale ve mně zůstávala… Teď jsem klidnější, máme jízdenky na dnešek i zpáteční na druhého března ze stanice Sob.

Procházíme se po Rudém náměstí, mají tu veliké veřejné kluziště. Projdeme si GUM, obejdeme Kreml a jedeme zpět na nádraží. Střídáme Libora, ten vyráží sám do města.

V jednu chvíli se u sedadel nedaleko nás objevuje opuštěná taška. Okamžitě ji obkličuje železniční ochranka a zkoumá ji detektorem kovů. Zapomětlivý majitel naštěstí dorazil dřív, než se spustila evakuace a začala panika. Ochranka nešťastníka okamžitě legitimuje a někam odvádí.

V hale je mezi sedmi a osmi stupni nad nulou, nijak extra velké teplo necítím. Neumím si představit, jaké to bude, až bude venku o čtyřicet stupňů chladněji.

Dostat se i se všemi věcmi do vlaku a srovnat se v plackartnom kupé nebylo zrovna jednoduché. Nemáme tu moc místa. Průvodčí je celkem milá, nedá se ale obměkčit a volá načálnika pojezda, který nám za nadměrnou bagáž účtuje 200 rublů.

Ve vagóně je vedro, 30 stupňů.

 

Jak tenhle den viděli:
Miloš	Libor