Pajer '07 - Deníky

Jak tenhle den viděli:
Tomáš	Miloš

Liborův deník - den 3

Den 3 - pátek 16.2.

Ráno cca v 8:00 hod.přijíždíme do Moskvy na Běloruské nádraží a musíme se přemístit na Jaroslavské nádraží, odkud budeme večer pokračovat dále na sever. Na peroně přijímáme nabídku chlápka na odvoz taxíkem po usmlouvání z 1.500 R na 1.000 R. Převáží nás uplně jiný chlápek a ten si říká o 2.000 R, že prý ta dohodnutá cena byla bez ceny za použití vozíků na nádraží. Holt jsme nalítli, ale, když jsem si představil, že tu horu saní,báglů,lyží a tašek vláčíme metrem, tak jsem vychladl. Jinak pro porovnání: cena jízdenky pro domorodce z Moskvy do Labytnangi je 1.900 R.

Zůstal jsem sám na nádraží, protože ostatní odešli do města . Tomáš musí někde ve městě vyzvednout zamluvené jízdenky dál a taky zpáteční. V hale je zima 8 st.C. Je tu však větší čistota a pořádek než u nás třeba na hlavním. Místní milice je nekompromisní k bezdomovcům a opilcům. Ty okamžitě lifruje pryč.

Ostatní se vracejí a já se jdu projít po Moskvě. Byl jsem důkladněji v Moskvě naposled v r.1976, když nepočítám tranzit cestou na Bajkal v zimě 1990. Tehdy to byla taková "balšaja děrevňa v mire". Dnes je to velkoměsto se vším všudy. S veleširokými bulváry plnými aut, s takovou až příliš monumentální zástavbou . Ta tady byla i dřív, ale oni v ní dnes pokračují, ale bez té vybavenosti pro lidi . Zkrátka jak říkal Werich o těch věžích. Nelíbí se mi tu. Chybí mi tu ty malebné úzké uličky s krámky jako v Praze. Ale hlavně chci být co nejdříve z tohoto hluku a chaosu pryč někde v přírodě.

Večer v 19:20 odjíždíme směr Labytnangi. Porovnat ty naše krámy do kupé je hotový hlavolam. Děžurnaja, průvodčí a správkyně vagonu, ve svém strachu nezanedbat nějaký předpis na nás zve načalnika pojezda a platíme každý 50 R nadváhy.

 

Jak tenhle den viděli:
Tomáš	Miloš