Pajer '07 - Deníky

Jak tenhle den viděli:
Miloš	Libor

Tomášův deník - den 16

Čtvrtek 1.3. 2007 - den 16

Dnes mám narozeniny.

Kolem půlnoci začal z Asie vát prudký vítr, skutečná vichřice. Zřejmě jsme se dočkali pořádné "purgy". Venku je kolem třiceti pod nulou (noční minum -32°C). Už večer jsme raději moc nepili, abychom pokud možno nemuseli v noci ven. Andrea je ale nachlazená a prochladlá a ven chodit musí. I ve stanu je pěkná zima. Stan se ve vetru hýbe a s ním i všechen vzduch uvnitř, takže tak tu máme jakýsi permanentní průvan.

Mám o Andreu strach. Pozoruji ji, jak jí trvá čtvrt hodiny, než se dokáže dostat ze spacáku. Když se pak po pár sekundách vrátí z venku, je úplně promrzlá a podchlazená. Pohybuje se nekonečně pomalu, špatně rozumí tomu co jí říkám, pomalu chápe. Trvá jí půl hodiny, než se dokáže zase dostat do spacáku. Mám pocit, že je na pokraji svých sil, už ani ve spacáku se nedokáže zahřát. My do ní můžeme leda ládovat čokoládu...

Ve dvě hodiny se Libor sebere a jde na stanici. Tam se mu podaří obměkčit náčelnici a my dostáváme vyhrazený malý pokojík. Rychle všechno balíme. Miloš by už už chtěl do tepla a několikrát navrhuje, abychom tu nechali stan stát, že se pro něj vrátíme později. Prý omrzají další prsty. Andrea se chová racionálně, jak to ostatně dělá celou výpravu, a podílí se na balení společných věcí, zatímco Miloš se svou bagáží už vyrazil na stanici.

Sbalíme stan a po větru dojdeme těch asi 300 metrů ke stanici. Jsme v bezpečí. Dokonce můžeme použít i kuchyňku.

Milošovi rychle otrnulo. Andreje a Liborovi některé prsty rozmrzají ještě několik hodin. Já jsem celkem v pořádku.

Večer dostávám krásný narozeninový dárek - kamínek z vrcholu Pajeru. Jako vždycky jsem si ho kamínek z vrcholu zapomněl sebrat, udělalo mi to velikánskou radost.

 

Jak tenhle den viděli:
Miloš	Libor