Pajer '07 - Deníky

Jak tenhle den viděli:
Tomáš	Miloš

Liborův deník - den 15

Den 15 - středa 28.2.

Vstáváme hodně pozdě. Není kam spěchat. Ke stanici to jsou 3 km. Po 14:00 tam dorážíme. Je zde nádražní budova, což je několik buňek smontovaných k sobě, A dále nějaké další neobydlené domky a sklady. Není tam čekárna a Tomáše tam odsud v létě vyhnali. Pokračujeme po kolejích dál na východ až k hranici mezi Asií a Evropou. Stojí zde takový obelisk, ukazující do Asie a Evropy. Začíná foukat a přituhuje.

Stavíme stan, je tak - 28 st.C. Doba, než se uvaří a zalezem do spacáků je nekonečná. Moje péřovka, kterou používám při zastávkách a ve stanu při vaření, snad již nehřeje. Je hodně již dost stará a peří není nejkvalitnější. Ty nekonečné hodiny u vaření, kdy se ve stanu páří, ji poznamenaly. Nějak zplihla a chrastí. Vařit venku však nejde a nešlo celý náš pobyt. Taky spacáky ztrácí izolační vlastnosti, u mého to není tak tragické, ale přesto musím přidat šlupky na spaní na nohy a na tělo. Ostatní však evidentně mrznou, hlavně Andrea. Navíc nastydla a chodí každé snad 2 hodiny ven. Je mi jí líto a nevím, jak jí pomoci. Horký čaj odmítá, konečně jako my všichni, protože to znamená o to víc v noci lézt ven. A tak se k ní jen, ve vší počestnosti, snažím přitulit a zahřát ji. Taky Miloš nevypadá nejlíp. Já mám největší potíže, když vlezu do spacáku. Je totiž na mě hodně velký a ten prostor se vytápí hodně pomalu. Když ho ale zahřeju, usínám.

V noci musím vylézt ven. Venku udeřila skutečná purga. Mám problém udržet balanc. Celý stan se otřásá a já pozoruji vrchol stanu, který je již načatý, aby nezkolaboval.

 

Jak tenhle den viděli:
Tomáš	Miloš