Pajer '07 - Deníky

Jak tenhle den viděli:
Miloš	Libor

Tomášův deník - den 11

Sobota 24.2. 2007 - den 11

Od rána panuje krize. Miloš vůbec nechce vstávat, Andrea toho má evidentně taky dost. Oběma byla celou noc zima. Já spím zatím pokaždé dobře, ale dnes ráno také cítím jakési bezdůvodné podráždění.

Během snídaně padá definitivní verdikt - jdeme zpět do sedla a k železnici dojdeme podél severních úbočí hor.

Cesta zpět do sedla je vyčerpávající. Fičí silný protivítr. To dokonale znemožňuje vychutnat si tu krásu okolo. Jinak totiž slunce prosvítá takovým ledovým oparem kouzlí se světlem a barvami.

Do sedla nám to nakonec trvá přes tři hodiny. Je to nevlídné a větrné místo, takže se skoro ani nezastavujeme a pokračujeme dál. Andrea sotva plete nohama - to je jasné, od začátku málo jí. Milošovi ve větru omrzl palec. To je jistě nepříjemné, ale co kolem toho nadělá, to není adekvátní. Už jen proto, že podobné nebo hroší omrzliny má Andrea už od druhého dne. Mně jen přimrzla náplast, kryjící mi omrzlou špičku nosu ke kukle a strhl jsem si tak puchýře. Kukla navíc vlhkostí mého dechu přimrzla k bundě tak, že jsem venku nedokázal rozepnout zip a vyndat fotoaparát, když bylo třeba. V sedle se mi na krátkém úsek osmkrát po sobě převrátila pulka. Protože jsem šel poslední, musel jsem si ji narovnávat sám. Každé převržení představuje ztrátu na ostatní cca 80 metrů.

Končíme ve tři hodiny, dnešní trasa dělá 8,9 km.

Do stanice Sob to máme 52 km a k dispozici pět dní. Když nebudeme stíhat, odbočíme ke stanici Polární Ural.

Večer je -23°C.

 

Jak tenhle den viděli:
Miloš	Libor